Vůně je inspirovaná verši básně Rým XI španělského básníka
Gustavo Adolfo Bécquera. Sbírku Sloky psal v letech 1858 - 61 své lásce
Julii Espínové, kterou platonicky a nevyslyšeně miloval.
Rima XI („Rým XI“)
Já jsem rozdychtěná, jsem tmavovláska,/ já jsem věčný symbol
ženy vášnivé./ Touhou po rozkoších kypí moje láska./ To mne stále
hledáš?/ - Ne, ne, tebe ne.
Já mám čelo bledé, já mám copy zlaté,/ já ti nekonečné
štěstí mohu dát./ Já mám pokladnice něhy vrchovaté./ To mne stále
voláš?/- Tebe nevolám.
Já jsem sen, jsem prázdný, neskutečný přelud/ ze světla a mlhy,
pustá chiméra./ Nemám tělo k duši, nemám duši k tělu,/ nemohu tě
líbat./- Ty přijď a buď má!
…Píšou, že nás okouzlí mystickou a smyslnou vůní s ničivou mocí
skrytou pod vyzařující nevinností, uchvátí a přiměje na ni nikdy
nezapomenout.
Hmm. Nějak se s tím pompézním popisem neumím popasovat. Ve vůni je
cítit především hřejivá vanilka. A pak spoustu koření, které ji
dělají opravdu zajímavou. Z nich nejvíce vnímám kardamom, ale když se
lépe zaposlouchám, tak pro mě více vyčnívají třeba i skořice a máta.
A „zaposlouchám“ říkám záměrně proto, že je to opravdový koncert
složek, které se proplétají v takové harmonii, že vytáhnout jen jednu
z nich je velmi těžké. Vůně není sladká prvoplánově jako laskomina,
spíše je nasládlá jako vzácné dřevo, nebo lahodná jako neslazený
mátový čaj. Na zimní období je určitě ideální díky té hřejivosti,
ale už se těším, co se mnou provede zkouška v letním povětří.
