Natrefila jsem na tuto vůni víceméně náhodou. Vanilka a ambra jsou předpokladem, že se mi vůně bude líbit. A skutečně. Dokonce se mi zdá, že ambru v tak „syrovém“ stavu jsem ještě necítila. Vanilka ji jemně ohlazuje, z květů dominuje narcis. Přesto se zdá, že kompozice sama o sobě burcuje, hledá se a nezanechává jednolitou vonnou stopu. Vydává se v každém momentu několika proudy, které se prolínají a co okamžik vede prim jiný. Jeden je výrazně sametově sladký s kapkou čokolády, druhý jsem identifikovala jako hříšně kouřový a třetí razí do světa květinovou směsicí. V jistých momentech bych dala ruku do ohně za to, že vykukuje pomerančový květ, který ovšem ve složení není. Essence d`Eau nerazí do světa vší silou, nepůjde metr před a dva metry za vámi. Drží se u těla, aby ten, kdo přivoní slastně přivřel oči.