Aristokraticky vyhlížející flakon, živočišná vůně uvnitř.
Kombinace složek, které obsahuje, tvoří i jedna, která mě téměř vždy dovede na hranici pocitu, že každou chvíli kýchnu, ale nikdy k tomu nedojde. Že by tymián? A právě tato složka je tou, která má pro mě neopakovatelné kouzlo. Rozpoznat lze celkem lehce kmín, pižmo, cedr a pomerančový květ. Naoko jednoduše namíchaná parfémová záležitost však disponuje „nadstavbou“, typickou pro Gucci. Povědomě působí i náznaky stop kůže a kadidla.
Gucci Eau de Parfum je vůně, která má čitelný, avšak nezaměnitelný, rukopis. Pokud bych měla jednoslovně vyjádřit pocit, který ve mě vzbuzuje, byla by to animálnost.
Ačkoli je pro mě nevšedním parfémovým počinem v kladném slova smyslu, dokáže rozdmýchat emoce i opačným směrem. Je tak jiná a vybočuje z řady „obvykle“ přijímaných vůní, že vlastně tyto emoce jsou přirozené. I v době, kdy byla běžně dostupná na trhu, jsem ji nikde moc necítila, snad bych i přísahala, že jsem ji necítila na žádné jiné ženě. I tento fakt přispěl k již tak unikátnímu pocitu vyjímečnosti.
Vůně je to úchvatná svou hloubkou, nikoli těžkopádností. Působí až démonicky a vždy na ni musím být naladěna, naprosto přesně vím, kdy na ni nastala ta správná chvíle. Přesto, že jsem vypotřebovala několik jejího balení a polička se prohýbá pod tíhou prázdných skleněných „těžítek“, nemohla jsem se od ní nikdy odloučit. Tento krok za mě však učinil samotný výrobce, který jeho produkci ukončil. Nyní už jen mohu zasněně dolovat zbytky z čichové paměti a s posvátnou úctou opatrovat poslední plný flakon, s kterým odejde do věčných parfémových lovišť má životní, parfémová láska.