Tak jako mají svůj rukopis chanelky nebo lutensky, jako mají typické ocásky guerlainky, vůně Keiko Mecheri mají velice podobné začátky a pokaždé se mi stane, že podle složení čekám úplně něco jiného než to, co nakonec cítím. Iris Pourpre začíná hodně podobně, ne-li stejně jako Cuir Cordoba. Tahle vůně se má skládat z kosatců, neroli, „chyprového akordu“ a podle Perfumed Courtu i ylangu. Snad kromě náznaku ylangu nedokážu identifikovat ani jedno z toho. Tohle přesně je důvod, proč jsem byla rozladěná z Cordoby a zde se to opakuje. Nic proti tomu, že Keiko interpretuje květiny takto originálním způsobem, který nesnese srovnání s něčím jiným. Dokážu si však představit, jak by taková kompozice vypadala od Chanelu, jak od Guerlaina nebo od Lutense, u Keiko si však můžu být jista jen typickým začátkem, který nedokážu popsat jinak než slovem „růžová“. Doopravdy cítím intenzivní růžovou! A tak čekám a čekám na kosatce, neroli a „chyprový akord“ a nic z toho nepřichází. Další věc je to, že keikovkám strašně dlouho trvá rozvonění. Tak dlouho, že s tím pokaždé chci seknout, umýt to a navonět se něčím, co mě nebude tak nesmyslně napínat. Dost možná mi její vůně prostě nesednou a s mou kůží si nerozumí. To, co se line z mého zápěstí, není nepříjemné nebo divné, ale pořád stejné stejné stejné. Když se hodně snažím, ucítím špetku pudru. Růžového. To je vše.