Tokyo

Kořeněný začátek… hřebíček, cedr… velmi výrazný cedr… jak se patří… a ještě nějaké dřevo, napůl balzámový dojem… hned začne, nečeká a s ničím se nemazlí. Má to grády a styl dohromady.
Pak si vůně trochu vydechne a rozleží se do tmavě zelených tónů… je to skutečně ale jen výdech, protože hned nabere druhý dech a to solidně hořký, úplně mi trnou zuby i jazyk! Citrón v téhle podobě a v téhle fázi mi už nepřijde tak „trapný“. Ovšem ta výrazné hořkost taky netrvá déle než chvíli…
Ta poslední fáze, tu prostě miluji… je to mazlivě něžné… ne „samčí“ ani „chlapecké“ prostě něco mezi… samec s duší chlapce s hlavou v oblacích a nohama na zemi…
Hořkost tam pochopitelně zůstává, ale je taková… šmrncovní, zároveň vůně hladí a lechtá. Je malinko, malinko sladká… oproti tomu, co předcházelo je to nejsladší fáze, ale pořád je ještě dost hořká na to, co si pod pojmem „sladkost“ představíte. Ležérní elegance, sofistikovanost, neřvavost a vkus.