Tohle je Píseň písní věnovaná ambře. Zlatavé, tekuté, třpytivé, omamné … a také klamné (v parfumérii se pod označením ambra skrývá směs vonných látek získaných z pryskyřic, pravá ambra, nebo chcete-li vorvaňovina ujíždí trochu směrem moře, ale ono je to vlastně jedno – dneska se všechny složky rodí v chemických laboratořích). Zdejší „ambra“ hodně voní (hlavně zpočátku) do ovocna. Přichází společně s bergamotovým doprovodem, brzy potom vytváří iluzi čerstvě upečeného koláče – cítím ve vůni především jablka, možná i pár švestek. Suchý prachový závan kakaa a skořice – vůně je v tu chvíli dokonalost sama! (A já připomínám Pavlovova psa.) Obě dvě posledně jmenované složky si zasluhují podrobnější zmínku. Vnímám totiž rozdíl mezi jejich „vařenou“ a „syrovou“ podobou. V parfému je zastoupena ta druhá – potkávám zde luxusní kakaový prášek, který se jemně rozptýlí do okolí, a ostrou nesladkou mletou skořici, jejíž částice mě zašimrají v nose. Vanilka je součástí ambrového všehomíru; je hebká, hladká, jen mírně nasládlá – žádný připálený pudink, ale právě otevřený sáček s vanilkovým luskem. Překvapivý živočišný tón se ke slovu dostává po cca dvou hodinách. Nejblíže má ke kůži, nebo ještě spíše k semiši – malinko trpké nakyslosti ubere vůni na prachovosti, ušlehá ji, rozetře a uhladí. Životnost má vůně velmi dobrou - po sprše se dokonce dopracovala k další vývojové fázi - na povrch pronikly jemně dřevité, vzdáleně slané náznaky. Vybavily se mi preclíky - posypané hrubými krystalky soli a namáčené v kakau. Alambar bude nejspíše zařazován mezi vůně pro chladnější roční období, možná ji někdo označí i jako „vánoční“. Neviděla bych to tak jednoznačně – jeho konejšivost a hřejivost nemá sílu vichřice a letní soumrak by mu mohl nabídnout nečekané možnosti.
A ještě dodatek - občas, ale opravdu jenom chvílemi mi Alambar připomněl Tančící vážky od Nobile 1942 