Creme de Pistache mi dělala společnost před vánoci, tušila jsem, že se bude hodit do období předvánočních příprav a chození po předvánočních trzích, kde se od stánků line vůně trdelníku (a svařáku
). Creme de Pistache opravdu voní po oříškách, mandlích a cukru, ale to je jen jedna polovina vůně. Pod tou lákavou sladkostí je totiž ještě jedna poloha, víc zemitá. Jako je (nebo aspoň bývala) vanilka v Hypnoticu doprovázená až živočišným nádechem kmínu, je tady sladká prachovost cukru a oříšků uzemněna jakýmsi zemitým tónem, podobným pačuli. Žádná druhá jemná „Cara“ se v mém nose nekoná. Takhle bych si představila spíš Angel s oříšky. Možná, že ta moje představa vyšla z kombinace vůně medu, karamelu a čokolády, ty mi evokovaly Angela a ten mi evokoval pačuli, které v Creme de Pistache zřejmě vůbec není; možná, že to jsou „jen“ tóny zatuchlého dřeva nebo lehce plesnivějících dřevěných beden.