Enceladus je Saturnův chladný a kamenitý měsíc, bohatý na gejzíry vyvrhující směs ledu, soli a plynných látek, pojmenován byl po mytologickém obru.
Jak si s tímto dědictvím poradil parfém? Na úvod vás uvítá chladný minerální tón, ne nepodobný tomu z Ganymeda. Je v něm trochu soli, trochu mokrého těžkého písku a o dost více studeného kamení. I jistá doktořina, nejspíše zubní vrtačka a já tam mám i mátovou žvýkačku.
Tahle fáze trvá zhruba deset minut, a pak se vůně přesouvá směrem k čerstvě pokrájené rebarboře. Pořád je kdesi v pozadí temná studivá kamenitá zem. Rebarbora se nemůže opřít o jiné ovocné složky, stále ji doprovází chlad a vlhko, o něco později ji zvolna prosuší vetiver.
Parfém stále vyznívá poměrně odtažitě – asi tak hodinu po nanesení zaznamenávám i jistý nahořklý, lehce kožený tón, a v tomto okamžiku působí vůně jednoznačně maskulinně. Naštěstí ji brzy zjemní nesmělé cedrové dřevo a vracející se žvýkačka s rebarborou.
A teď začínám vůni rozumět, teď se mi líbí! Zbavuje se vesmírné temnoty, ale zachovává si příjemné minerální tóny. Kůže pozbývá svou předchozí syrovost (surovost?); chvílemi je z ní semiš, a snad i plyš?! Ano, jemné meruňkové drápky už nelze opominout! Postupně se dočkám i slabého vanilkového náznaku (tonka) a (dejme tomu) i dalšího dřeva – uvedený santal. V několika dalších hodinách se vše výše uvedené střídá, mizí a vrací se. Parfém postupně slábne, a pak, po cca pěti šesti hodinách, z něj nezůstane téměř nic.
Silou ani dlouhověkostí tedy Encelade neohromí. Na druhé straně asi nevyvolá tolik protichůdných reakcí jako už zmiňovaný měsíční bratr Ganymede. My děvčata ho rozhodně nosit můžeme, ale k pánům má přeci jenom blíže. Koupit naslepo jako dárek? Tak to si jistá nejsem ….