Další krásná kosatcovka na scéně. Autour d´Iris mi dost připomíná Infusion d´Iris, mou „odpočinkovou“ vůni. Když se podívám na složení, společného mají překvapivě málo: pouze kosatec a vetiver. Začátek Autour je výrazně aldehydový a postrádám zde citrusy, které otevírají Infusion. Rychle však vyprchají a objeví se nasládlý kosatec, který postupem času výrazně pudrovatí. Aldehydy se postupem času nenápadně ztrácí, což je tak trochu na škodu, protože jak mizí, Autour ztrácí osobitost. Už po několika minutách se dostane do fáze, kdy je s Infusion prakticky zaměnitelný a přestože v Infusion je benzoin, Autour mi připadá mnohem sladší. Pokud je postavím vedle sebe, Autour je jednoznačně „ženštější“ vůně, na druhou stranu Infusion vzhledem k výraznějšímu vetiveru a špetce kadidla podle mého může být vnímána skoro až unisexově. Kdybych neměla už na poličce Infusion, asi bych o Autour hodně uvažovala, a to i přesto, že oproti Pradě má opravdu malou výdrž i sílu a drží se extra těsně u těla. Ale ta kombinace aldehydů a kosatce je - stejně jako u Tonkamande (aldehydy a mandle) - zkrátka okouzlující, dělá z té vůně něco víc - něco důvěrně známého, důvod, proč se k téhle vůni neustále vracet. Po hodině mám pocit, jako kdybych měla zápěstí poprášené kosatcovým pudrem. Takhle navoněná bych nejradši skočila do postele a spala tisíc let.