Po pratetě z pátého kolena jsem zdědila jakousi olejomalbu. Bukolická krajinka je pokrytá letitým prachem a zašlý rám nostalgicky vzpomíná na doby, kdy zlatě zářil v parádním pokoji. Z úcty k zemřelé nechám obraz odborně vyčistit a přemýšlím, jak se bude vyjímat v moderním interiéru. Zdánlivě neslučitelné světy se setkaly a padly si do oka, ba co více – vytvořily harmonickou jednotu.
Musím vás zklamat – žádný Slavíček mi na stěně bohužel nevisí, ale tuto představu ve mně vyvolala výše jmenovaná vůně. Začátek prostě starosvětsky chyprový – pořádná dávka chladných citrusů a nahořklých bergamotových silic, kterým někde v dálce mávají mechy, lišejníky a kořeny trávy. Brzy je vůně zjemněna kapkou nasládlé růže – není příliš těžká a orientální, ale spíše taková mírně drzá a rozverná, žádné nevinné poupátko. Růže je dnešní – nenajdu v ní prachovost ani nostalgii doby, kterou už dávno odnesl čas. A jakou má barvu? Těžko říci – není rudá jako La fille de Berlin , není to ani osudová sametová kráska z Portrait of a Lady . Z Texasu nepochází určitě, takže žlutou škrtám …. Váhám a růže pomalu odkvétá a ve vůni se objevují nasládlé, trochu ovocně (se štipcem vanilky k tomu) vyznívající tóny – něčím mi v tu chvíli připomínají Mitsouko (které by prošlo podobným omlazovacím procesem jako zděděný olej). Své genetické informace vůni nepochybně předaly i slavné kolínské včetně 4711 – parfém působí žensky a svůdně, přesto si vzpomenu na dědu, když se ve sváteční den hodil do gala, do oholených tváří si zlehka vetřel pár kapek ostře vonící tekutiny a dal nám dětem „štípanou“.
Profumo není pouze letní svěženka. Jistě, teplo jí bude slušet, ale její krása se uplatní i v chladnějších měsících. Je to vůně spíše denního typu (po cca 4 hodinách slábne), ale pokud se zapomenete a vezmete ji na tah nočním městem, zvládne i toto.