Mé první dojmy, ta vůně je něžná – to je první slovo, které mě napadá, ale ne jemná, slabá, či nevinná. Je něžná žensky, jako hebké pohlazení teplé dlaně, má v sobě vnitřní sílu.
Nevím, jestli je to tím, že je teď tak krásné jarní počasí, ale přijde mi právě na jaro jako stvořená.
Hebká květinovka s nostalgickým nádechem. První tóny vyznívají jemnou zelení, orosené listy fialek, zde vnímám avizovanou podobnost s Dries Van Noten a možná ještě více s Genie des Bois, určitá pudrová zeleň, chladná, ovšem podstatně něžnější a propracovanější než v prvních dvou jmenovaných.
Tiché jarní ráno, slunce nabírá sílu, kytice fialek, ylangu, mimózy a pomerančových květů, v trávě leží pohozená snítka suché levandule z loňska, vůně pomalu sládne, uhlazuje se víc a víc, velejemné tóny vanilky, pižma a smetanového santalu a ano, i zmiňovaný rtěnkový akord, pudrový, velmi hladký. Luxusní vůně ženy.
Starosvětská – ano, je, v tom nejlepším slova smyslu, odkaz na kvalitu a esprit parfémových klenotů let dávno minulých, kdy se svět točil pomaleji a byl dostatek času vše si vychutnat… a prožít.
Má barvu modrofialových sametových šatů, takových, které když pohladíte proti vlasu, mění barvu v šedivý nádech, vyšívaných stříbřitou nitkou, měla je na sobě při křtu… za kmotry jí šla elegantní tetička paní „Modrá hodina“ a rozverná sestřenka „Jicky“.
Je v ní současnost i minulost a možná i budoucnost… zasněný pohled do dáli.
Sedím v zahradě a nedokážu odtrhnout oči i mysl od příběhu ze zažloutlých stránek staré knihy, prsty automaticky obrací list po listu a já chci vědět, co bude dál… Nic mě neruší, ticho a klid… a nevýslovná něha.
Myslím, že se bude hodit pro každou příležitost, umí splynout a nerušit, být univerzální a zároveň má v sobě dostatek noblesy, aby obstála i při slavnostních či důležitých setkáních.