Na tuto vůni jsem byla obzvlášť zvědavá nejen pro to, zda i kosatec uvnitř bude skutečně stříbrný a nezůstane jen u zdobení flakónu, ale i celkově jakým způsobem toto téma Jérôme Epinette na rozdíl od Maurice Roucela pojme. Tak tedy ano, doprovodnou kovovou (stříbrnou) linku lze objevit už v jiskrném citrusově zeleném úvodu. Po chvilce se však rozpustí ve sladkosti růžového pepře a sladké čerstvé rybízové šťávy.
Sám kosatec, nastupující hned poté, je krásně zemitý a zahalený do pudrového závoje z mimózy se opět stříbrošedě leskne. Jenže tento chladný vznosný dojem poněkud narušují fialkové bonbóny a neurvale se na kosatec lepí
.
V základu naštěstí bonbónky mizí a s kosatcem zůstanou už jen „sametově“ zelené lístky fialek s prachovým obláčkem z ambry a náznakem „bíločokoládové“ sladkosti tonky, která jakoby nahrazuje vanilku z Iris Silver Mist. Ne, že bych fialkové bonbóny neměla ve vůních ráda, to vůbec, ale tady možná právě v kombinaci s tím sladkým růžovým pepřem a rybízovým džusem
na mě působí tak nějak pubertálně/rozjuchaně a narušuje mi tu kosatcovou eleganci.