Zapeklitá věc. Na první přičichnutí se jedná o důvěrně známou vůni evokující některé parfémy od Laury Biagiotti (hlavně Uomo Due) či od Ungara, což nejsou zrovna „ideální“ reference. I další rysy, jako spíše umělý pomerančový květ v hlavě a intenzivní tonka v základu řadí L'Homme Ideal do současného trendového mainstreamu. To, čím se Wasserovo dílko odlišuje, je pro Guerlain typická dobrá kvalita zpracování a specifické ladění vůně – zejména nezaměnitelná vanilka, která sice není příliš výrazná, ale povedeným způsobem kompozici podkresluje a dodává jí šmrnc. Výsledkem je hřejivá, sladká, střídmě gurmánská vůně s citrusy a silnějším aroma mandlového likéru. Po vyvanutí se prosazuje další typicky guerlainovská složka - vetiver. Ten je zde díky kombinaci s kůží, tonkou a vanilkou nasládlý a pikantní, připomíná klasický Vétiver a nevytváří výrazně slané tóny, přes které jsem se nikdy nedokázal přenést u Guerlain Homme.
Dle mého nosu tomu chybí výraznější dřevitý základ – vůni jsem testoval společně s Dior Homme Parfum a mohu říci, že kombinace závanů sladce kouřového santalu a vlastních složek L'Homme Ideal dávala této vůni úplně jiný drive. Dočetl jsem se, že se má na trhu objevit i verze Intense, což už by mohlo být opravdu zajímavé. Z hlediska intenzity vůně je však i toaletní voda solidní, na textilu vydrží i několik dnů.
Ada v recenzi na Bleu de Chanel napsala, že je hezký – nic víc, nic míň. Totéž mohu já prohlásit o L'Homme Ideal. Podobností je víc – i Guerlain si zde bere do práce nikterak originální formuli a dává jí svůj vlastní, nezaměnitelný punc, díky čemuž výsledný produkt tak tak balancuje na hraně atraktivity a podbízivosti. Na rozdíl od Bleu však ve mně stále hlodá určitá pochybnost – byl bych k L'Homme Ideal obdobně smířlivý, kdyby se nejednalo o „můj“ Guerlain?