Starořecké báje praví, že chimaery byly bytosti poměrně nevzhledné, až odpudivé – byly tak nějak halabala poskládané ze lva, kozy, draka i hada. Podíváte-li se na složení stejnojmenného parfému, jistou různorodost tam také najdete. Zastoupeny jsou pryskyřice (tolu balsam, copaiba balsam, labdanum, kadidlo), květiny (karafiát, pivoňka, černá magnolie), složky dřevité (kašmír, oud, borovice) i kořeněné (šafrán, bobkový list, pálivá červená paprika), najdete zde kůži, pačuli, med, karamel …… Ale v žádném případě se nejedná o halabala mišmaš – naopak, Chimaera je perfektně (na lékárenských vahách) vyvážená kompozice. Naplňuje další z významů slova – je přeludově krásná, a když si myslíte, že jste ji poznali, přesune se o několik čichových kroků dál.
V balzamickém začátku vyniká tolu balsám – nádherně vanilkový (vanilkovější než vanilka sama), okouzlí karamelově mléčnou hladkostí a úžasně kontrastuje s nakyslými a bylinnými tóny. Zdejší kůže již dávno ztratila animální syrovost; je svíravě medová, světlá, posypaná pylovým šafránem. Hlava se ve vůni udrží nezvykle dlouho – patnáct, možná dvacet minut, parfém nespěchá, líně se převaluje směrem k srdci. Předvojem je štiplavá, příjemně nahořklá mletá paprika – takhle to zavoní, když ji vsypete na rozehřátou pánev. Pikantní duo utvoří sladký karafiát (ten malý růžový) a nakyslá pivoňka. Brzy začnou spolupracovat i složky ze základu. Velepropracované agarové dřevo (opravdu, přísahám, žádné hnojiště!) je mistrně odlehčené jehličnany. Po chvíli se spojí s dýmkovým tabákem, nebo spíše s dřevem dýmky, do které si její majitel už dlouhá léta kupuje ten nejkvalitnější tabák. Pryskyřice stále okouzlují – jsou lehké, světlé a téměř vzdušné – ano, i kadidlo se může zhluboka nadechnou. Cítím prosušenou zem, uschlou trávu, byliny i všechny možné luční kytky. Chimaera je vůně nesmírně optimistická – připomíná mi krajíce chleba namazaného medem, kterými nás, vnoučata, babička krmila o prázdninách. Stejně vláčně voňavá, stejně lahodná. Je v ní ta nejčistší příroda, modré nebe a slunce přímo nad hlavou, lesy, louky i řeka, která se modře klikatí. Jsou to voňavé bezstarostné dny volna z dob mého dětství.
Musím konstatovat, že pomyslné stupně vítězů rekrutujících se ze značky Tiziana Terenzi začínají být tam nejvýš dost přeplněné. Na nejdéle sloužící Porporu zaútočilo Laudano Nero a Ecstasy v zádech, potom se tam protlačil Lillipur, a teď tam nekompromisně pronikla i Chimaera. 