Tahle vůně je často zmiňována jako cenově dosažitelná varianta Fordovy Noir de Noir . Tak není to první a určitě ani poslední arabský pokus přiživit se na nějaké parfémové ikoně, nechme stranou morální aspekty a hodnoťme výsledky.
Srovnám-li složení obou uvedených vůní, za poměrně zásadní bych považovala absenci Fordova černého lanýže, případně větvičníku, a naopak přítomnost ambry (a snad i muškátového ořechu).
CDNIW začátkem nijak neohromí, nešokuje, nevyděsí. Neovane vás hlubinný prach a temnota, ale příjemně zavoní nasládlá, nepatrně olejnatá růže, utlumená nahořklým tónem šafránu. Hodně brzy se začínají prosazovat ke sladkosti tíhnoucí složky – trochu cukrátková vanilka i ambra. Ve fázi, kdy Fordova Černota drhne a drásá, tahle Tmavá Snaživka z Arábie marmeládově ulpívá. Sladká je opravdu hodně – chvílemi jsem v ní nacházela cosi kakaového z Almbaru , ale bohužel bez té úžasné suché prašnosti. Kakaový tón posléze vymizel, ale sladkost zůstává – teď kořeněná, možná muškátovooříšková, kdo ví?! Zdejší pačuli se docela povedlo – nastoupilo až po několika desítkách minut, zahnalo lepivost a umožnilo vykouknou (nesmělému) oudu. Vůně je pořád hodně přítulná, ale už se v ní objevují náznaky květinové hebkosti a něhy – tedy toho, čím mě kdysi tak dostala Noir de Noir. Výdrž je excelentní – stopy na kůži nacházím i druhý den, po několikerém kontaktu s mýdlem a vodou (z oděvů bude asi nevypratelná).
CDNIW je ve srovnání se svým vzorem mnohem lineárnější, předvídatelnější a čitelnější. Ano, a dokonce líbivější – alespoň pro běžné uživatele. Zatímco u Fordovy NdN máte dojem, že jste vystřídali tři různé vůně, tahle arabka je prostě (jenom, pouze?!) hezká. Vyzkoušejte a porovnejte, ale já vynáším jednoznačný verdikt – Fordovu Temnou Tmu nemá šanci nahradit …