Zpočátku hodně drsná a ukřičená vůně. Jeden střik na zápěstí - a propadla jsem peklu! Vařím se v kotli plném černých dehtových pryskyřic, připaluje se to, horce prská, čmoudí, kysele čpí. Prvních 5 minut je k nevydržení – teprve s nesmělými záblesky nasládlého doktorského oudu připouštím, že autor (Pierre Montale) vytvořil parfém, nikoliv Lucifera ve spreji. Pryskyřice potřebují ještě trochu času, aby se zbavily dehtové uškvařenosti a přičmoudlosti, ale potom nastavují tu nejvlídnější tvář. Cítím medově nakyslou trávu, svěží lesní dřevo, sluncem vysušené pařezy i trochu minerální vítr. Dřevo tomu pořád vládne – už to není to echt arabské; posunulo se znatelně směrem k mohutnému evropskému dubisku – voní téměř nesladce, trochu mýdlově, s patrnou stopou orientálního koření, a čím dál tím krásněji. Po hodině je parfém k nepoznání – tatam je úvodní neomalenost; ze zupácké směsky se vyklubala jemná, hebká, dřevitě pryskyřičná (i nějakou tu kytku bych tam našla) nádhera. S označením unisex souhlasím, ale přeci jenom – k pánům má blíže.