Ovoce s názvem švestka nemám příliš v oblibě (švestkové knedlíky nesnáším!), švestku nevyhledávám ani v parfémech, a tak jsem kolem této vůně opatrně kroužila déle než rok. Zbytečně, protože hvězdy našemu přátelství více než přály! Když jsem zjišťovala složení parfému, narazila jsem na hradbu mlčení (ofic. str.), jiné zdroje se naopak předhánějí v uvádění pravděpodobných i nepravděpodobných složek, a tak budu vycházet z toho, co cítím (nebo si myslím, že cítím). Úvod je bezesporu úderně švestkový – dýchla na mě vůně čerstvě uvařených povidel, doplněná něžnými alkoholovými výpary. A pak chvíli nebylo cítit vůbec nic! Parfém se vracel opatrně, nesměle a po krůčkách . Akordy květin, skořice, světlého dřeva a něčeho neidentifikovatelně cizokrajně asijsky krásného. Vzdušného, čistého, mírně prachového a mýdlově pudrového, s téměř neznatelným dotekem suché vanilky. Švestkovost se znovuobjevila až téměř po hodině a tentokrát ji doprovázela typická nahořklá (a příjemně bakelitová) vůně šafránu. Alkoholu už v této fázi notně dochází dech; existuje-li nějaký dámský likér ze švestek, musí vonět podobně.
Plum Japonais patří spolu se Shanghai Lily , Fleur de Chine a Rive d’Ambre k vůním z kolekce Atelier d’Orient. Druhé dvě jsem dosud nezkoušela, ale obě prvně zmiňované v sobě mají cosi exoticky svůdného, a přitom čistého, až (téměř) nevinného. Švestka je ještě jemnější, křehčí a světlejší. Její čas nastává nyní, v týdnech, kdy se střídají léto s podzimem, ale zajímavě může vyznít i v jiskřivých mrazivých dnech.