Povedená ukázka (Francis Kurdjian, r. 2007) toho, jak s několika málo ingrediencemi sehrát obstojné divadlo. Zdroje se ohledně složení rozcházejí – řekla bych, že tam je petitgrain, heřmánek, neroli, levandule a nějaká kapradina. Složky hořkosladké, nakyslé, aromatické, léto připomínající (a asi i teplo vyžadující). Sedly si k jednomu stolu, vyložily karty na stůl a rozhodly se z toho vytřískat maximum.
Začátek je jednoznačně oldschoolový – ostrý, drsný, drápající (prostě „sharp“), vystupují spíše hořké a nakyslé tóny. Brzy vůně konejšivě sládne (heřmánkový čaj v ukázněně pánské podobě), určitě je hladší než v úvodu, ale leckdy zmiňovanou pudrovost nezaznamenávám. Do popředí vystupuje mýdlově zdrženlivá levandule, doprovází ji kapradí hrající si trochu na drsňáka. Už jsem se chystala napsat, že je to taková kancelářsko-gentlemanská vůně, když na mě vykouklo to, čemu pracovně říkám akord KTO (Kamarádi táborových ohňů – a tedy slabý odér čerstvého i ohořelého dřeva, poházených zátek a lahví od piva, kožených bot a pár dní nošeného maskáčového oblečení). V podobě sice jemné, leč zaznamenatelné. Heřmánkové thé se občas vrací a kanady střídá a doplňuje oblek a kravata. Symbióza, která nemá chybu a vydrží slušných pár hodin. A co říci k flakónu? Je určitě kontroverznější než vůně samotná. Torzo solidně osvaleného mužského těla vyvolává poměrně divoké představy, které obsah (naštěstí?) nepotvrdí.
Pokud přistupujete s despektem ke střednímu proudu, tahle vůně by vás mohla příjemně překvapit. Vyznívá klasicky, nikoliv nudně, a i laickou veřejností by měla být přijímána bez rozpaků.