Chergui

Flakón mi připomíná šachového pěšce nebo snad lahev na nějaký koňak? První závan je… brrr! – Švédské kapky. Ostrá pryskyřice, hořká míza, ani nemám chuť čekat na další dějství. Vůně má být unisex, na ženě si ji ale představit nedovedu, nebo si spíš nedovedu představit ženu, které by slušela.

A vůně se pomalu rozvíjí, sládne. Cítím bylinný likér, pryskyřici, tentokrát tiše tekoucí a lesklou v teplém slunci, jemně štípe koření, aby se člověk nenechal příliš ukolébat. Vůně má naprosto správnou barvu, nemít vzorek, tipla bych olejovou konzistenci. Už si ji trochu dovedu představit na ženě, starší, elegantní dámě v kožešině a klobouku. I na muži, také starším, solidním, s osobností. S uplývajícím časem je vůně čím dál mužnější. Řekla bych, že na každém a každému bude vonět jinak.

Stojím na Olympu. Všude kolem zlato, vzduch voní ambrou a sladkým medovým nektarem, který popíjí krásní a ztepilí bohové. S přezíravostí sobě vlastní si užívají pozornosti dole se pachtících smrtelných pozemšťanů. Přijímají obětiny, kterými si lidské pokolení snaží uplatit jejich přízeň. Jsou cítit stužky dýmu ze zapálených vonných dřev a pryskyřic. Mízy spjaté s koloběhem přírody. Mízy, která prýštila ze stromů dávno, tak dávno. Ještě před existencí samotného Olympu.

Jsou vůničky a potom parfémy s osobností - Chergui patří k těm druhým. Ve vůni, která je suše sladká, se mísí dvě polohy. Jedna božská s ambrou, pryskyřicí a medem a druhá je pozemská, kde cítím tabák, kouř, dřeva, kůži i kosatec. Je velmi proměnlivá. Úvod je jak bylinná desinfekce. Potom - někdy více vystoupí sladkost medu a ambry, jindy vnímám kůži s kosatcem a tabákem, jindy zase kůru, mech a větvičky. Závisí na počasí i denní době. Pokaždé mě něčím překvapí. A pokaždé je krásná. I na mužském by mi přišla hodně sexy.

Konečně zase pořádný nářez. Lutensovy vůně mají to kouzlo přenést mě do nejrůznějších míst a dob a pro ty zážitky stojí za to je zkoušet. Dnešní výlet je tak trochu zvláštní. Vstupuji do kanceláře za dob minulých - komunistických. Do nosu mě praští kouř, to bylo ještě v dobách, kdy se kouřit smělo a tady se věru moc nevětrá. Kde jsou sakra všichni?

Večer, v teplom arabskom vzduchu, ktorý ešte nestihol vychladnúť po celodennej páľave, miesi sa sladká vôňa tabaku s medom, ktorým si muži plnia svoje vodné fajky a lenivo, no s uspokojením, vyfukujú husté obláčiky dymu, pijúc čaj čierny, ako duša samotného pekelníka. V mäkkom svetle, na perzských kobercoch, v pohodlí vankúšov… Odniekiaľ oproti, nesie sa vzduchom vôňa korenín vyložených v slamených košoch priamo na ulici a o kúsok ďalej je zas malý obchodík s tinktúrami, zázračnými masťami a bylinnými sirupmi na každý neduh… Napriek hluku a zhonu všade naokolo, toto je miesto pokoja, bezpečia, tu sa netreba o nič starať. Stačí nasať dušu miesta a proste byť…

Tato vůně je pro mě jedna velká krásná záhada. Uklidňuje mě a cítím z ní domov, můj budoucí domov.
Představuji si dům na samotě, s výhledem na vinice. Je podzimní večer, sedím v pracovně na tmavé, prošívané, kožené sedačce, popíjím koňak a dívám se do krbu, kde praská dřevo a plápolá oheň.
Cítím z ní dřevo, koňak, teplo, sladké koření a v dálce krabičku doutníků na stole.

Dřevo, kakao, koňak… mohla by to být Ambre Narguilé dotažená do konce. Chergui je až absurdně nádherná. Hustá, sytá, ale ne těžká a rozhodně ne drsná, má prostě všechno. Takový dojem na mě naposledy udělala snad jen Fumerie Turque. Chci se o ni se svým milým přetahovat každé ráno. Podle mě zaslouží vlastní kategorii: gurmánská ambra. I když ve složení není uvedená, mezi dřevy ji zcela jasně cítím. A to kakao! Do téhle vůně se nejde nezbláznit… Přála bych si popsat ji líp, ale to prostě nejde, to musíte mít na sobě.

Chergui je univerzálně použitelný lektvar. Když jsme si jako malí rozbili koleno a přišli za maminkou s pláčem, potřela nám ránu tmavou lehce štiplavou tekutinou. Když jsme v zimě běhali venku bez čepice a šály a pak jsme dostali zimnici a kašel, dala nám na lžičku sladkého hustého sirupu.

Chergui je vznešeným banketem o čtyřech chodech (polévka - vývar z lanýžů, teplý předkrm - jehněčí ragú na tymiánu, hlavní jídlo - kančí na červeném víně s brusinkami, dezert - skořicové lívanečky s javorovým sirupem), kde stoly zdobí koše s květy tlumených tónů. …po jídle nechť se hosté přesunou do salónku, kde se bude podávat digestiv (pro pány – koňak v zahřáté koňakové sklence, pro dámy - šťopička sladkého bylinného likéru).

Chergui je jako horké léto strávené s prvním láskou, kdy vás to táhne do míst daleko od nenechavých očí, do ovocných sadů, kde zrovna dozrávají švestky a v kupkách je navršeno seno.

První dojem je dřevitě alkoholově kořeněný. Cítím čerstvé piliny, skořici a nějaký bylinný alkohol. Ten pomalu slábne, a zárovň sílí skořice. Piliny kolem vás přestanou létat a dráždit nos, usadí se, a splynou s kořením. Takhle vůně vydrží dlouho. Ke konci se skořice vytrácí, a celkově vůně zesládne a zjemní. Souhlasím s unisexovostí. Dokáži si ji dobře představiti na muži. Výdrž je slušná.