Scandal

Za mě je tato vůně bohužel zklamání. Asi každého z nás zaujmula svým krásným flakónkem a fotkami v časopisu, ale tím to bohužel končí. Vůně je neskutečně sladká a na kůži jí nevydžím mít ani půl hodiny a to snesu opravdu hodně. Pokud však milujete hodně silné a sladké vůně, třeba se vám zalíbí.

Víčko i obal jsou super a určitě mi dělají na poličce parádu. Vůně je ale příšerná. Smrdí, bolí z ní hlava, je neskutečně vtíravá. Je to škoda, protože ten obal má proti tuctové vůní (spíše smradu) skvělej nápad.

Začnu názvem – na vůni samotné není nic, co by ji opravňovalo jmenovat se tak, jak se jmenuje. Lehce kontroverzní je flakón – pohleďte na víčko a vžijte se do pocitů zaryté zastánkyně genderové vyváženosti. Myslím, že pokud se bude tvůrce držet nastoleného kurzu, můžeme se z tohoto hlediska na pánskou novinku docela těšit .
Vůně je nejzajímavější několik úvodních minut – výrazná, hřejivá, slibně hutná, ohlašovala se arabsky orientovaná dřeva a směs koření. Zaradovala jsem se (nechci se rouhat, ale hlavou mi probleskla Armaniho Rose d’Arabie)! Počáteční optimismus měl jepičí život – ve vůni se přes všechny složky převalila syntetická přívalová vlna sestávající z kandované pomerančové kůry a zcukernatělého medu. Delegace rázných gardénií byla početná a vytrvalá, neboť v zádech měla neprostupnou vozovou hradbu z pačuli. Vůně přímo řičela, sálala, ocitla jsem se v epicentru voňavé agresivity a připravovala jsem se na brzkou přeměnu v homoli cukru. LVEB, ke které je Scandal přirovnáván, je méně záludná – prostě šup s ní do škatulky slaďák. Novinka od L.P. Gaultiera je nebezpečně ambiciózní – zásuvka označená ZHN (Zbraně hromadného ničení) čeká na nový přírůstek.
Parfém mi svojí halasností a přeplácaností (nemůžu si pomoci) připomíná přezdobenou kabelku, u které stále zkoumám šití a logo ….