Vůně má být Pierrovou ódou na ženskost. No zpočátku to ženské příliš není: opravdu hodně pikantního šafránu s kořením a jakoby oudovým náznakem, postupně se z toho však vyloupne jemně zbroušená dámská kůže s rumem s karamelovou příchutí. Takže spíš než jemná žena by to mohla být tvrdá obchodnice, která si právě vybojovala důležitý projekt a za odměnu si dopřála skleničku na povzbuzení.
K ženštější stránce se Daimiris propracovává postupně, to když se ke kůži přidá jemňounce zapudrovaný kosatec. A proč věřím tomu, že za touhle vůní stojí Pierre Guillaume? Protože kromě husté „zlatavé“ ambry vnímám jeho otisk v podobě sladké našlehané tonky postrouhané několika hoblinkami mléčné čokolády, což kosatec promění v gurmánskou lahůdku.