Tmavě fialový kosatec položený na kandované pomerančové slupce,
prachová hebkost a růže - ale jaká - vínově červená, sametová,
šeptající a vábící, zároveň vybuchující a plná života. Trocha ovoce,
chvíli je to velmi pikantní jako nejlahodnější džem ze všech plodů,
které dalo léto. Úplně samozřejmě a jakoby by bez pozvání se vloudí
sladká vanilka a spolu s ní ty nejjemnější belgické pralinky, máte chuť
sníst celou bonboniéru, bojíte se, že ta nádherná růže zvadne, cítíte,
jak ve vás pulzuje život, máte chuť bavit se, tančit až do rána. Zvolna
se uklidňujete, zavíráte okna a oblékáte si lehounký kašmírový
svetřík, který vás zahřeje v nadcházejícím podzimu a když na něj
obléknete kabát, bude vás hřát i celou zimu.
„Třaslavý topol
holý jak věta
Zavřete okna!
Je konec léta“.
