La Vie Est Belle L’Absolu

Tmavě fialový kosatec položený na kandované pomerančové slupce, prachová hebkost a růže - ale jaká - vínově červená, sametová, šeptající a vábící, zároveň vybuchující a plná života. Trocha ovoce, chvíli je to velmi pikantní jako nejlahodnější džem ze všech plodů, které dalo léto. Úplně samozřejmě a jakoby by bez pozvání se vloudí sladká vanilka a spolu s ní ty nejjemnější belgické pralinky, máte chuť sníst celou bonboniéru, bojíte se, že ta nádherná růže zvadne, cítíte, jak ve vás pulzuje život, máte chuť bavit se, tančit až do rána. Zvolna se uklidňujete, zavíráte okna a oblékáte si lehounký kašmírový svetřík, který vás zahřeje v nadcházejícím podzimu a když na něj obléknete kabát, bude vás hřát i celou zimu.
„Třaslavý topol
holý jak věta
Zavřete okna!
Je konec léta“.