I když je nepopiratelně velmi podobný předešlým verzím, nezdá se mi totožný. Oproti 2015 cítím méně pačuli, méně karamelu a méně červených bobulí - ty vlastně necítím skoro vůbec. Místo sněhové pusinky mi evokuje spíš makronku, a to citronovou, podávanou v mrazivém ovzduší. Posun k větší jednoduchosti a vytříbenosti dobře ilustruje i modrostříbrná (ne modrorůžová) krabička a hladký flakon s kobaltově kovovým leskem. 2015 je o poznání opulentnější a hravější. Vývoj celé řady bych přirovnala k tomu, když se někdo učí péct nový druh cukroví: zkraje (2014) si vypomůže ohromným množstvím cukru, aby mu to drželo tvar, a drží se jednoduchého, základního receptu. O rok později, posilněn úspěchem, začne experimentovat s příchutěmi a udělá hutnou dávku plnou všeho možného. Nakonec jistou rukou kouzlí nadýchanou dobrotu a místo pěti ochucovadel dá jen dvě. Výsledek je pořád křupavý a sladký, ale svým způsobem lehký a svěží. Za mě palec nahoru.