Někdy pánská, někdy dámská, někdy ani jedno, podle toho, jak moc se angažuje pepř s jehličím. Jsou dny, kdy ze Santal Bleu jehličí tak trčí, že dřevo ani nepostřehnu, jsou dny, kdy je to půl na půl. A pak jsou dny, kdy vyleze naprosto čistej červenej santal (nesladkej, suchej, drhnoucí, téměř „bylinnej“) s trochou pepře. Docela dlouhou dobu jsem zápasila s pocitem, že mi tu něco chybí. Bylo to tím, že jsem zvyklá na santal téměř výhradně ve společnosti koření nebo kytek, v tomhle lesním provedení jsem ho doteď neznala. A musím říct, že i takhle mu to hrozně sluší. Proměnlivost týhle vůně velice oceňuju, navonět se jí je pokaždý sázka do loterie - buď mě vezme do hlubokýho lesa, nebo směrem Tam Dao. Tak či tak, tohle cestování mě jen tak bavit nepřestane.