Začátek je velmi velmi jemně animální – vůně čisté, právě osprchované kůže. První konkrétní složkou je krásný kosatec (čistý = nepudrovatí, nefialkovatí, netíhne k mrkvi). Cítím v něm zeleň stonku a listů a zemitost kořene s kusem hlíny – pokud se o toto zasloužilo pačuli, má úcta! O pozornost si v dalších minutách říká příjemný lihový podtón, v cedrovém rámci, a se stopou sladkosti (na mysl mi přišla i vanilka, po chvíli váhání zavržena). Jinou čichovou fatu morgánu jsem už ale neodehnala – občas je tu něco chanelovského (krásný bakelit – bez urážky) – trochu pětky, trochu některá kosatcovka z exkluzivní řady. Andělika svoji přítomnost dává najevo halasně, leč kultivovaně – zavedená bylinná lékárna, čaje a pastilky na všechno možné. Po zhruba půl hodině očichávání přichází nezvyklý závan – vzduch nasycený částicemi ozónu, letní den po bouřce, trochu slanosti studeného mořského pobřeží, trocha něčeho sladkokyselého a nepatrně pryskyřičného (galbanum? větvičník?). Složky takto společně vyvolávají dojem čistoty (bez jakékoliv sterilnosti), novoty, ale pořád mě i po několika hodinách doprovází akord (teď semišové) kůže. Takhle, pokud si vzpomínám, voní interiér fungl nového auta. Zdůrazňuji slovo zcela nového – tedy ještě předtím, než se vám tam nahrnou kamarádky, vaše a jejich děti, se vší tou nezbytnou ekvipáží – psy a kočkami, křečky a želvami a papoušky …
Sličný mládenec ze země galského kohouta je šaramantní, nýbrž trochu nestálý – po čtyřech hodinách ho má přítomnost znavila natolik, že se vytrácí, až zcela zmizí (a tak trochu po anglicku – nezůstane po něm ani stopa). Škoda, společné chvíle byly pěkné.
Oficiální stránky se (nejen) mě snaží přesvědčit, že je to vůně určená pouze mužům. Diskutovat s nimi nehodlám, avšak o případném respektování nemůže být z mé strany ani řeč.