Jak už sám název napovídá, Chypre 21 má být variantou chypre akordu situovanou do jedenadvacátého století. Jestliže slyším/čtu, že je nějaká vůně „moderní chypre“, dostávám už preventivně osypky a jsem v očekávání pálivě nasládlé směsi, ve které o pozornost soupeří chemicky vyznívající pačuli, vanilka a ovoce. Ach, kde že ty předrestrikční sněhy jsou!
Výše zmíněný tvůrce se na svých stránkách v souvislosti s touto vůní ohání jmény jako Jackie Onassis nebo Grace Kelly a já mu po bližším poznání parfému oponovat nebudu. Ano, parfém opravdu působí do jisté míry „letitě“, a především je ve všech svých fázích zcela prost jakéhokoliv moderního chemického prohřešku. Otevírá ho krásný bergamotovo – citrusový nádech, petitgrain přináší svěží, jemně dřevitý dotek zelených stonků a listů. Růže v srdci mi připadá spíše kořeněná; olejem šetří a šafránu je tentokrát více, než říká známé úsloví. Nevím, zda existuje něco jako sušený muškát, ale já ho každopádně po několika hodinách ve vůni cítím. Oprostil se od mokré hlíny a truhlík nechal stát na oknu a dělá společnost růži. Ze složek, které jsou uvedeny v základu, musím zmínit opravdu krásný větvičník. Lesní mech, hebký a mírně prohřátý sluncem a v té chvíli si říkám, že parfémový ráj přeci jenom existuje…
Vůně mě zarmoutila jediným – její životnost je spíše průměrná (po zhruba pěti hodinách zůstává na kůži pouhá stopa) a nevyniká ani přílišnou snahou tzv. obláčkovat. Drží se své nositelky – a tou je rozhodně elegantní lady a nikoliv kýčovitá pop star.
Určitě doporučuji alespoň vyzkoušet všem z vás (tato i ostatní vůně značky Heeley jsou unisex), které/ kteří jste se nepřenesly/i přes stále horší a horší reformulace např. Miss Dior či Diorissima. Neříkám, že Chypre 21 je stejné, podobné, nebo že by tyto staré pecky plnohodnotně nahradilo, ale ránu v srdci by trochu zacelit mohlo.
.