Traversée du Bosphore

Duchaufour mě moc baví. I v tomto případě je to povedený kousek. Cítím jen kůži, turecký med a luxusní růžovou rtěnku. Z kůže odchází lehkou vanilkou a pižmem. Drží se u těla, výdrž střední. Na fragrantice ji řadí do gurmánských vůní, já si to nemyslím. Ten turecký med je cítít jen chvilku a velmi lehce. Pro mě to je vůně kůže a růže. 

Začátek spíše než turecký bazar připomíná středoevropskou zahradu a sad. Parfému dominuje specifická vůně zeleného jablka, nesyntetická, nakyslá a velmi šťavnatá. Drží se poměrně dlouho a teprve tak za hodinu ji začne doplňovat a postupně téměř překrývat něco nahořkle kořeněného. Možná uváděný šafrán, ale hodně mi to připomíná jemnou vůni skrývající se v uzavřených tulipánech. Růži tam cítím také, ale spojuje se s představou turecké cukrovinky zvané lokum – doprovází ji jemný nasládlý odér oříšků a bergamotu. Zmiňovaný pamlsek je měkký, nadýchaně gumovitý, obvykle něžně růžový (a vlastně lépe vypadá a voní, než chutná) – a přesně tak na mě po několika hodinách vůně působila.
Až na samý závěr jsem se dočkala hebkého, vanilkou přepudrovaného semiše. Výdrž velmi slušná (ze zápěstí ji cítím i po umytí mýdlem), ale drží se spíše své nositelky. Na nadcházející (slunečné) podzimní dny vůně jako stvořená!

Vůně je údajně inspirovaná cestou po Istanbulu, který se rozkládá po obou březích v jižní části Bosporského průlivu. No v Turecku jsem nikdy nebyla, ale podle této vůni tam zřejmě trhovci prodávají jednak kyselý jablečný džus v kovových džbáncích a vedle toho hořký bylinný šafrán ve váčcích z hrubé kůže.

Až teprve prodavač vedle ve stánku nabízí vyložené laskominy jako turecký med, pistáciový krém a obojí právě prodává té kosatcem jemně napudrované dámě v semišových rukavičkách. Ta si ty dobroty odchází sníst na nedalekou lavičku z hladkého vzdušného cedru, ale ještě před tím, než usedne, opráší ji od nánosu lehce drhnoucího škrobového pižma.

No nebýt toho Duchauforvského divnozačátku, byla by to asi ta nejlepší loukhomovka na světě. Mimochodem na mimifroufrou a jinde jsem četla o přirovnávání k Iris Ganache, osobně tady necítím žádnou spojistost, žádné pralinky, když už, typově by se skrz tu kůži, šafrán a gurmánské tóny dala přirovnat ke Cuir od Lancome z La Collection.

Připomíná mi dovolenou v Turecku. Evokuje mi horký vzduch a sladkou kořeněnou vůni, která se line po tržišti. Cítím pistácie a pořádně pocukrovaný Lokum.
Poté se přidává šafrán a cítím a koření.
Chcete se na okamžik přenést na turecké tržiště? Džin, který je uvězněný ve flakónu vás tam určitě na zavede.

Od samého začátku turecký med zabalený v igelitu - zní to divně, ale vůně je to nádherná. Po mnoha hodinách se objevily šafránové tóny podobné Safran Troublant a hebký semiš - ozvěna orientálného tržiště… A výdrž je na artisanovské poměry naprosto neuvěřitelná (po 14 hodinách a mnoha mytích ruky je stále identifikovatelná).

Krásný podzimní den, poslední teplé sluneční paprsky zahřívají červené tvářičky jablek. Pomalu stoupáte po žebříku a vztáhnete ruku, po tom barevném zázraku. Utrhnete jablko a jeho sladá vůně se promísí s vůní jabloňové kůry, od které jste si zašpinili ruce. V tom uslyšíte kejhání a spatříte nad hlavou husí klín. Srdce vám tluče divnou radostí a neznámou touou roztáhnout paže a uleťet pryč průzračným vzduchem, do teplých krajin. Do země s horkým sluncem, kde prodavči vyvolávají u pestrobarevných stánků a vůně koření se míchá s vůní cizokrajných cukrovinek o které se perou tmavooké děti. Za rohem brašnář šije novou koženou tašku a vůně vydělané kůže se proplétá pouličním mumrajem. Najednou vás zazebou ruce, to se podzimní slunce na chviličku skrylo za mráček a jablíčko zastudí v ruce. Už aby bylo pečené v horkém štrůdlu se skořicí.