Vůně je údajně inspirovaná cestou po Istanbulu, který se rozkládá po obou březích v jižní části Bosporského průlivu. No v Turecku jsem nikdy nebyla, ale podle této vůni tam zřejmě trhovci prodávají jednak kyselý jablečný džus v kovových džbáncích a vedle toho hořký bylinný šafrán ve váčcích z hrubé kůže.
Až teprve prodavač vedle ve stánku nabízí vyložené laskominy jako turecký med, pistáciový krém a obojí právě prodává té kosatcem jemně napudrované dámě v semišových rukavičkách. Ta si ty dobroty odchází sníst na nedalekou lavičku z hladkého vzdušného cedru, ale ještě před tím, než usedne, opráší ji od nánosu lehce drhnoucího škrobového pižma.
No nebýt toho Duchauforvského divnozačátku, byla by to asi ta nejlepší loukhomovka na světě. Mimochodem na mimifroufrou a jinde jsem četla o přirovnávání k Iris Ganache, osobně tady necítím žádnou spojistost, žádné pralinky, když už, typově by se skrz tu kůži, šafrán a gurmánské tóny dala přirovnat ke Cuir od Lancome z La Collection.