Francis Scott Fitzgerald, autor jazzového věku a jeden z příslušníků Lost Generation, je většině čtenářů znám především jako autor několikrát zfilmovaného Velkého Gatsbyho. Mojí srdcovou záležitostí jsou však jeho povídky a také román Něžná je noc, který dal název výše uvedenému parfému. Příběh plný autobiografických prvků, dobová výpověď, sociální studie a především krásná, nostalgicky depresivní knížka.
Nakolik lze parfémem zachytit složitost lidské bytosti, posoudit nedokážu, nicméně Majda Bekkali pověřila Delphine Thierry, aby tuto vůni věnovala Fitzgeraldově manželce Zeldě – té, která byla předobrazem románové Nicole.
Parfémová noc není vůbec něžná. Je divoká a prohýřená a končí až nad ránem. Ostře kovový a pepřový začátek klopýtá šedivými, časně jarními ulicemi. Městský smog se mísí s vůní zbytků loňské trávy v parku. Dáma s kožešinovým boa kolem krku a se stopami bílého prášku u nosu balancuje na vysokých podpatcích a vyhýbá se náhodným kolemjdoucím. Vůně je v počátečních fázích drsně živočišná, kůže v sobě nese slabý náznak močoviny, kterou po několika desítkách minut vystřídá klouzavá mýdlovost. Zajímavou složkou je tzv. cabreuva. Co si pod tím představit? Na jihoamerickém kontinentu, především v Brazílii, Paraguayi a v Argentině rostou dřeviny označované jako Myrocarpus Trees. Získává se z nich esenciální olej – voní delikátně dřevitě, svěže, částečně i květinově a může se rozležet až do hřebíčkové podoby. A tu v Noci nakonec objevím. Ve společnosti nasládlých, jemně balzamických tónů a s obvyklými karafiátovými mimikry. Teď už je Něžná.
Zmíním se ještě o chvilkové podobnosti s Tulaytulah (tady je kůže více semišová a dominuje déle), trochu styčných bodů přiznávám i J’ai fait un rêve clair (kmínová nakyslost, kvůli které jsem tuto vůni nazvala „Mé noci s pekařem“). Pokud se vám uvedené vůně líbily, bude i Tendre est la nuit šálkem vaší kávy (a knížku si určitě k tomu kafi přečtěte).