N°5 L'Eau

Vůni otevírají citrusy v aldehydovém obláčku, první fáze vůně je radostná. Po chvilce začínám zřetelně vnímat vůni růžových poupat spolu s ylangem a náznakem jasmínu. V poslední fázi je vůně něžně prachová. Do prostoru se nehrne a pro svoji jemnost a nekonfliktnost si ji dokážu představit i na hodně mladé slečně. Výdrž je průměrná, každopádně lepší než u Premiére. V opravdu horkém počasí ze sebe nevydá vše. Pro mě jednoznačně na podzim a jaro. Nejblíže má k N°5 Elixir Sensuel, obě jsou jemné a evokují čistotu. Musím se přiznat, že mi hlavou prolétla myšlenka, PROČ další odnož N°5, od této „pětky“ ke klasice je hooodně dlouhá cesta.

Na začátek rozpoznatelný chanelovský zásah – zaútočí aldehydy a chvíli mám dojem, že jsem se právě důkladně namydlila. Není to svěží gelová mýdlovost, spíše pocit, že držím v rukou tuhou, pomalu se rozpouštějící kostku solidního mýdla pocházejícího z doby, kdy zakladatelka značky byla ještě dáma v nejlepších letech. Přes mýdlovou vrstvu, která zůstává, se dere současně několik citrusů (vede je mandarinka) a elegantní květiny (jejich mluvčím je ylang-ylang). Vůně si zachovává jemnou hedvábnou krémovitost, vrstvy se prolínají, na povrchu se ponejvíce drží ta květinová. Přemýšlím, zda můžu vůni nazvat suchou?! Asi ano - někde z hloubky totiž občas vykoukne závan vyschlého dřeva rozpáleného letním horkem – čistého, světlého, přírodního …
N°5 L’Eau nemá být zředěnou verzí originálu, i když pochopitelně srovnání se těžko ubránit. A protože já patřím mezi ty, které klasice ještě nedozrály, mohla bych tento parfém považovat za alternativu pro poseroutky mně podobné. Ovšem žádná náhražka to není – je to krásná plnohodnotná vůně, určitě vhodná jako dárek pro milovnici vůní tohoto typu. Jen její výdrž není zrovna excelentní – 3 – 4 hodiny, a pak se odporoučí, zanechá po sobě letmou vzpomínku a jemný dotek čistoty.