V případě tohoto posvátného spojení Betrand nachystal pánům nejprve panáka rumu, kořeněného pikantním kardamomem, zakápnul hořkým neroli a přihodil snítku aromatické bylinné levandule. Hned potom dostanou k pití sklenku sladké pomerančové šťávy.
A u pití zůstáváme i po rozvonění, konkrétně u šálku krémové bílé kávy (u dámské verze to byla pouze špetka mleté kávy v úvodu). A pozor, ani o hladu nezůstaneme :mrgreen: ! Dostane se nám cukrově sladké hrušky, ozdobené dvě hlavičkami hřebíčku a jahodové žvýkačky v podobě tuberózy, což je asi jediná spojnice mezi oběma verzemi.
A je libo ke kávě i nějakou tu sladkou karamelku, lékořicový pendrek a vanilkový krém? Žádný problém :mrgreen: . A kde že je ten orient nebo alespoň orientální kavárna? Nebojte, je tu taky
. Ve stojánku na stole se nám pálí vonné santalové tyčinky a z pootevřených dveří kuchyně se k nám line kouř ze všech těch vařících se laskomin, které se tam připravují.
Dojezd je opět vzdušně cedrový, jak je u Betranda dobrý zvykem, s přetrvávající karamelovou stopou. A když nad tím tak přemýšlím, vůbec nechápu, proč byla tato verze označena za pánskou, když vůbec pánská není. Jen je gurmánštější, originálnější a vůbec povedenější než verze clair. Intenzita a výdrž jsou pochopitelně znovu excelentní.