Datura Noir

Datura Noir aneb Jak jsem nedojela do Bradavic
Překvapení nad překvapení. Dle názvu jsem očekávala něco temného ve stylu profesorky Minervy Mc Gonagallové , ale místo do Školy čar a kouzel jsem z londýnského nástupiště 9 a ¾ dojela pravděpodobně na natáčení druhého dílu filmu 9 a 1/2 týdne .
Začátek je mírně olejovitý (a nemůžu si pomoci, cítila jsem tam tu lokomotivu i koleje). Lehčí citrusové tóny přijdou vzápětí, ale brzy je zavalí hutná květinová směska. Odsouhlasím všechno (růži, fialku, jasmín), vyzdvihla bych úlohu tuberózy. Je namočená v čerstvém kokosovém mléku s kapkou mandlového likéru a zalitá lákem z medu a vosku, je těžká, svůdná, harémová, ale krásná. Není to bolehlav, zásluhu na tom má zcela určitě lehčí dřevitý atak, kterého jsem se dočkala asi tak po hodině. Pižmo zaznamenávám pouze okrajově a vanilku téměř vůbec – pouhý závan nasládlého prachu.
V dnešním chladném dni mi vůně nesmírně sedla, i když jsem se tajemného nočního durmanu nedočkala. Krásně se rozvoněla při přechodu do tepla, proto bych si ji dovedla představit i v létě. Pochopitelně nikoliv v doprovodu batohu a trekových sandálů.

Tak z téhle vůně mastnota přímo odkapává, je to nejtučnější vůně jakou jsem zatím poznala. Tuberóza s kokosem na mé kůži převládají. Kokos ale není „stromeček do auta“ - žádná syntetika - tady to je čerstvě rozloupnutý kokosový ořech, vůně prýštícího kokosového mléka, panenský kokosový olej – vše pohromadě. Naopak vůbec necítím žádnou vanilku jako jiní – ta pro mě v téhle vůni prakticky neexistuje. Ani další složky příliš nevykukují. Tím pádem ji nemohu charakterizovat jako vůni sladkou, dokonce ani jako nasládlou. Pro mě je místy téměř hořkoslaná – než se trochu usadí a zjemní, s lehkým marcipánovým nádechem. Rozhodně je opojná. Drží se (na mé kůži) spíše u těla a to i při silnější aplikaci. Zvláštní až divná vůně , naslepo bych ji tedy nedoporučila. Mě ale za ten hřích stála …
Asociace: kremační místnost plná květin…a pak moře čerstvého kokosu.

Po přečtení některých reakcí jsem čekala trochu bolehlav - to ale Datura Noir není ani náhodou. Je zvláštně vyváženým způsobem hořko- sladká, tuberózy tam moc není a ostatní květinové složky tvoří opravdu skvostný akord. Mandle jsou tou hořkou složkou, není to žádný marcipán a pokud ano, tak ten nejlepší, lahodný, nahořklý, delikátní, žádný zubolep.Je lehce omamná, ale přesně tak akorát, aby upoutala tolik pozornosti, kolik si jí zaslouží. Přirovnáváme-li vůně k hudbě, tak tuto vytvořil „božský parfémový Beethoven“. Je opravdu nádherná. I když pro mě osobně ne příliš nositelná, občas si tak povoním pod nos s gustem…