V tomto případě z mnoha důvodů nejsem objektivní. Jsou to křupavé zázvorové sušenky, ještě teplé a tak báječně vonící! Je to prastará dřevěná kostelní lavice, hladce konejšivě vosková, medová a staletími oprávněná k povznesenému úsměvu. Divoká tráva v lukách kolem řeky, neobávající se žízně, a úzká cesta pamětnice, která do své měkké hlíny ochotně přidá i vaše stopy a dovede vás do vesnice, kde za každým druhým oknem zvědavě vykukuje slečna Marplová. Ze zahrad k nebi stoupá kouř z ořezaných větví ovocných stromů a pod doškovými střechami pendlovky na stěnách posouvají čas, který si přeji zastavit.
Řekni, ta krása stále je tam?
I vlídné ticho, před nímž smekám?
I měkké, zvoucí lučiny
a na věži staré hodiny?
Je na nich pořád ještě pět?
A servírují tam k čaji med?
(Rupert Brooke: Staré vikářství v Grantchesteru)
Ano, Ruperte, všechno je i po více než sto letech tak, jak jsi to poznal … na požádání pošlu aktuální foto.
Konec chvilky poezie a následují fakta:
- Výdrž určitě více než slibovaných 5 hodin
- Ohlasy okolí (pozitivní či negativní) nulové
- Unisex naprosto ukázkový, věk nositel(ky – e) by mohl začínat alespoň dvojkou
- Podzim, zima, nesmělý nástup jara
- Kamkoliv
- Společné rysy zaznamenány u
http://www.arome.cz/…ite-du-bois/
http://www.arome.cz/…en-feminine/
