Nebyla to láska na první přičichnutí. Dokonce jsem k ní měla na začátku odpor, připadala mi hodně intenzivní a tak nějak kysele štiplavá. Putovala do skříňky, dokonce jsem přemýšlela i o její likvidaci… Po pár dnech jsem si uvědomila, že mi vůně pořád nějak podvědomě vězí v hlavě a něco mě nutilo jít ji očichat znovu. Nejprve jsem se trochu bála, poté jsem na sebe jemnoučce stříkla.To jsem pro změnu cítila kouř, jako z ohořelého dřeva, nakyslý. žádné květiny, žádná elegance nic. Nicméně, můj nos si asi na tuto vůni začal zvykat a dokonce ji po mně vyžadoval! Teď, asi po týdnu, ji na sebe stříkám ráno, než jdu do práce. Tam se na mě rozleží v naprosto geniální tmavě zelenou lesní vůni, které se nemůžu nabažit. Všechny ostré tóny jsou pryč a zbývá lahodná, čistá a živelná vůně. Připomíná mi vůni lesa, milování v lese, vůni kůže a ohně, probouzí to živelné ve mně. Cítím se v ní jako žena a dodává mi pocit velké vnitřní síly a jedinečnosti. Nejvíc mě fascinuje, jak se vnímání této vůně postupem času mění. Poprvé na mě byl strašně intenzivní i jeden střik a musela jsem ho jít umýt, jinak bych asi omdlela. Dnes se ji nemůžu nabažit a po pěti střicích ji ani necítím. Dejte Cabochardu čas a vznikne láska na celý život. Miluju chypré vůně, a tahle patří k nejlepším. Po rozležení mi hodně připomíná O de Lancome, když z ní vyprchají ty ostré citrusové tóny.