Co právě čtete?

Lucinela 3.9.21 10:32

@MagnolieS @Hanka H
Nechápu tolik ovací na Hanu. Moc dějových linek, přeplácané. Původní nápad s věnečkem byl dobrý. Ale co všechno se v tak útlé knize se odehrálo, mě nechalo rozpolcenou a zcela chladnou. Od Mornštajnové se mi hezky četl Hotýlek a Slepá mapa.

Hanka H 3.9.21 10:38

@Lucinela Já už tuto autorku odkládám definitivně k ledu. Nelíbí se mi její styl psaní, iritují mě některé zápletky (zrovna ona zmiňovaná věnečková z Hany mi přijde vyloženě crazy - připomělo mi to Johna Irvinga, ale ten s tím v celkovém kontextu umí pracovat mistrně). A Listopád - to byla depka na xtou vycucaná z prstu. :-(

MagnolieS 6.9.21 18:44

Začínám …

Lucinela 6.9.21 21:18

@Hanka H
A zrovna kdyby se to točilo kolem náhody x osudové záležitosti nesnězeného zákusku a epidemie tyfu, která zasáhla Valašské Meziříčsko v roce 1954, to by se mi líbilo.

Koho zajímá současná móda, tak doporučuju Bohové a králové od Dany Thomasové, koupila jsem to v Levných knihách. Je to popis kariéry Johna Galliana a Alexandra McQueena, hýří barvama a nápadama (chce to k ruce tablet a dohledávat si ty modely), je to jak popis cukrárny v Příčné ulici.
Ale nejzajímavější na tom je pozadí byznysu LVMH, přístup manažerů té korporace k zaměstnancům, v podstatě ani jeden z těch kluků nemohl dopadnout jinak - McQ mrtvý a Galliano nadobro zlomený a vycucaný.
A umožní vám to pochopit zlom od haute couture ke drahé spotřebě, že ty noblesní značky nejsou tak noblesní, žádné umění, ale prostě jen spočítaný byznys.
Chtěla jsem si v létě koupit superdrahou kabelku, ale když jsem to dočetla, tak se to ve mně zlomilo - ne teda, že bych dala prachy na charitu :D, ale úplně jsem si začala připadat směšně, ošuleně. :-D

Hanka H 6.9.21 21:39

@frangipani_romana Prozraď, na jakou sis brousila zuby? ;-)

@Hanka H Ježiši, ta Hana.......mně snad v životě nebyla žádná literární ženská tak protivná*, jako ty její slabošské „hrdinky“. Hlavně ta nejmladší, takový závislý vyčuránek. A všechny ty osudové náhody typu „když si myslíš, že toto je nejblbější řešení, co se nikdy nemohlo stát, tak to přesně v té knížce najdeš“… Dočetla jsem to jen kvůli tomu Valmezu, ale teda…

  • *vlastně byla, ta švadlena z Osvětimi, to byla teda úplně vygumovaná a vyčuraná figurína, a navíc lidsky tak nějak jako kráva.

Příspěvek upraven 06.09.21 v 21:46

@Hanka H píše:
@frangipani_romana Prozraď, na jakou sis brousila zuby? ;-)

To nemůžu, nejsem anonymní a manžel si to tady může kdykoliv vygooglit. :D

ijáček 13.9.21 21:34
@Hanka H píše:
Prokletý kraj dočten - mírné zklamání, ale pořád slušný nadprůměr.
Potom jsem celkem rychle dala zmiňovanou Prvok, Šampón, Tečka a Karel a souhlasím s @ijáček - příliš mnoho sexistického humoru, příliš mnoho macho póz, v podstatě mě všechny titulní postavy docela…/no prostě jsem na ně neměla dosti trpělivosti :lol: !Ve čtečce mám několik dalších děl současných (vychvalovaných) českých tvůrců, ale absolutně na ně nemám náladu :-( . Dala bych si nějakou dobrou oddechovou detektivku, žádný krvák, nějaké salónní rozuzlení ve stylu Agathy (ale tu mám přečtenou celou) :think: :nevim: Poraďte, prosím! :hug: !

Konečně mi došlo upozornění - jsem ráda, že jsem tě nakazila tím „nemám dost trpělivosti“, no, 14 dnů v práci a jsem už zase sprostá jak dlaždič. :)

ijáček 13.9.21 21:40

Co se týče Mornštajnové (hodně se tu o ní mluví), čte se jak po másle, ale obávám se, že jednou bude zařazena do kategorie „kdysi módní a oblíbená autorka“. Něco jako před pár lety Věra Nosková, kdysi hodně čtená, dnes už po ní neštěkne ani pes. Četla jsem obě a nepamatuju si skoro nic.

ijáček 13.9.21 21:44

Bude to trochu delší. Dovolte, abych sdílela svou recenzi na Databázi knih na prvotinu jedné neznámé autorky.

Kira Jane Buxton - Království dutců
V každé anotaci se dočtete, že román začíná idylickou rodinkou. Velký Jim - krásný zástupce lidského rodu. Pije pivo, chodí na fotbal, na soutěže ve žraní párků, na přehlídky velkých aut, seznamuje se s ženami přes Tinder, z kterých se většinou vyklube nějaký šmejd, prostě typická karikatura Američana. Jeho společníci jsou Dennis, bloodhound, který devadesát procent svého života tráví válením se na gauči olizováním si kulek a jeho IQ se rovná mrtvé vačici a vraní samec jménem ST (SračkoTrus), rodinný komik a vypravěč příběhu. Když jsem četla, že jednoho dne vypadne Velkému Jimovi oko, myslela jsem si, že se jedná o oko umělé a vše se bude točit okolo něj. Nikoli. To oko bylo pravé.
Kdyby šlo jen o oko. Po ulicích se začínají trousit mamlasi, jak ST nazývá lidi (které mimochodem miluje a cítí se být jedním z nich), kteří mutují v podivné bytosti podobné zombiům a škrabou rukama po všem skleněném, až si ty ruky uškrábou. Asi nějaký virus. Kromě Jimova oka odpadávají lidem i jiné různorodé části těla, ale dutcům (jakože těm lidem) to nevadí, hlavně najít skleněnou tabulku, která se rozsvítí a do které se dá ťukat. Čtenář očekává, že podobně jako v Kingově Svědectví, se objeví pár zdravých jedinců, kteří zachrání svět.
Bohužel. Nadvládu nad Těmi, kteří berou, ale nesplácejí, bere Příroda. A jaká je Příroda, taková je i kniha. Krásná i krutá, bezohledná i odpouštějící, pokud jde o teritoria rozdělující i spojující. Dost se tam umírá, ale tak to v Přírodě chodí, ale o to víc se zachraňuje. Víc neprozradím. Zpět na začátek. Jediný, kdo si z rodiny zachová zdravý rozum je vraňák ST, který se smíří s Dennisem (víte, tím neustále si kulkoolizujícím psím povalečem), a oba vyrazí zachránit svět. Pro oba je to vývojový román - ST se musí vyrovnat s krizí identity, i bloodhound dokáže, že psiska stojí za to.
Musím pochválit jazyk - ST si teda do huby nevidí, překlad (Milan Žáček), chytlavou obálku a zejména neotřelé téma.
V Kiře Jane Buxton jsem našla Kinga v sukni.

@ijáček NJ, Monyová, Viewegh, Třeštíková, Nesvadbová…a člověk stejně nakonec sáhne po Čapkovi.

BTW četli jste povídky od Haška? Novinářské, školní, rodinné… Švejka nesnáším a nedokážu číst, ale povídkář byl Hašek geniální a hodně z těch jeho historek zlidovělo a lidi už ani neví, jak k nim přišli. Doporučuju na chmurné večery. A taky se to čte jak po másle.

ijáček 13.9.21 21:49

Mimochodem, autorku jsem našla na FB, dovolila jsem si napsat jí pochvalu a taky jsem jí vynadala, že nechala umřít jednoho sympatického hrdinu. Ona mi odpověděla, že děkuje, ale že když umřel ten hrdina, tak velmi brečela. Nejsou ti autoři na hlavu? :)

Příspěvek upraven 13.09.21 v 22:00

Hanka H 13.9.21 21:54

@ijáček Souhlasím s Tvým hodnocení Mornštajnové - prostě se trefila do vkusu určité skupiny čtenářů (bez jakéhokoliv hanlivého podtextu), oživila témata kdysi aktuální, po několik desetiletí opomíjená, ale mně prostě ta její líčení „těžkých lidských osudů“ přijdou prvoplánová. Nelíbí se mi ani její styl - chybí mu lehkost, hloubka, působí na mě těžkopádně, lopotně …
teď tu mám připraveny dvě papírové

  • Kde zpívají raci
  • prolhaný život dospělých - od Eleny Ferrante - autorky geniální přítelkyně


A ve čtečce další - např. od Ivy Procházkové (dcera Jana Procházky, sestra spisovatelky Lenky Procházkové) - Muž na dně

ijáček 13.9.21 21:58
@frangipani_romana píše:
@ijáček NJ, Monyová, Viewegh, Třeštíková, Nesvadbová…a člověk stejně nakonec sáhne po Čapkovi.BTW četli jste povídky od Haška? Novinářské, školní, rodinné… Švejka nesnáším a nedokážu číst, ale povídkář byl Hašek geniální a hodně z těch jeho historek zlidovělo a lidi už ani neví, jak k nim přišli. Doporučuju na chmurné večery. A taky se to čte jak po másle.

Manžel, češtinář, má doma všechno od obou - v lockdownu jsem přečetla celého Čapka (jenom Povětroň mi dal dost zabrat.) Haškovy povídky miluju, ke Švejkovi mám poněkud ambivalentní vztah, ale ten fór: „Měl jste někdy nějaký záchvat? " "Jo, jednou mě v Praze málem zachvátila tramvaj“, patří k mým oblíbeným.

Stránka:  « Předchozí 1 389 390 391 392 393 394 395 396 397 398 399 Další »
Váš příspěvek