N°19 (Eau de Parfum)

Souhlasím s tím, že EdT je o poznání něžnější a sametovější. Je elegantní. Ale výdrž na mně katastrofální. EdP drží, je však hodně - hodně ostře zelená. Nálož rozemnuté trávy a listů všech možných bylin. Při střídmém použití je osvěžující, musím však na ni mít tu správnou náladu. Obrovská podoba s Jil Sander Woman III (2012).

EDP: ostrý nástup zeleně, spíš maskulinní - silný větvičník a vetiver, hořké byliny; jako zelená lesní mýtina s divokými kosatci a narciskami. Rozvoněním mizí hořkost, říz i pánskost a jemná zeleň krásně dokresluje sametový kosatec, růži a lehce opojně nasládlý ylang (strašně se mi líbí Ylang olej od Saloosu a tady je, a drží!) Trochu cítím i zmiňovanou kůži.
Voní jako příroda sama - čistá, čerstvá, zelená - jako napít se v létě studené vody ze studánky v dubovém lese, schváceni vedrem, konečně ve stínu, osvěženi; doplněno ženskou elegancí v podobě chanelovského pudru a snad kožených rukaviček. Dáma v černo-zeleném jezdeckém kostýmku z Hercula Poirota:)
EDT se mi líbí víc, je hladší a něžnější, ale moc na mě nedrží.

EdT a EdP. Začátek je tedy zelený ažaž - hotová zelená bouře. Postupně se ale zeleň „usazovala“ a zjemňovala do kombinace zeleně se suchými růžemi a jemným dřevem. Rozdíl mezi oběma verzemi spočívá v intenzitě zeleně - EdP je mírně ostřejší, zelenější a koženější. EdT je hladší a mýdlovější (a taky na mě mnohem hůř drží). Tahle vůně je „extraktem elegance“ (přičemž elegance se nemusí omezovat jen na kostým a lodičky).

„Devatenáctku“ bych bez přemýšlení zařadila k vůním nadčasovým a velmi osobitým. Tak osobitým a jedinečným, že není divu, když se najde hodně nosů, kterým se zdá divná, nepříjemná a hodna k odsouzení. Není to ani zdaleka líbivka obecná. Je to vůně, kterou je třeba umět nosit s hrdostí a užívat si právě toho vědomí, že jsem zahalena do vůně jedinečné, zvláštní, do vůně vysoké třídy. Netřeba mi komplimentů od okolí, stačí mi vnímat kouzlo vůně a užívat si jej. A jisté je, že No.19 své kouzlo odhalí. Zde by mohlo dvojnásob platit rčení - kdo si počká, ten se dočká.
Je to vůně, které je potřeba dát dostatek času k rozvinutí. Trvá jí déle než se uhladí a vlády se ujmou krémově zelené vrstvy ukryté v jejím srdci.
Píši vlastně o verzi EDP, protože toaletku nemám vyzkoušenu. Dala jsem přednost plnější verzi především kvůli přítomnosti ylangu, který mám ráda. V No.19 není nijak dominatní, je jen součástí, která dává do celkové kompozice svou hutnou krémovost a zelenkavý opar. Řekla bych, že žádná ze složek se v devatenáctce nesnaží ujmout vlády. Právě naopak - všechny vrsty se prolínají jedna přes druhou a tvoří jedinečný celek.