Když jsem zkoumala Knowing (Estée Lauder), padla mi do oka složka označená jako pit(t)osporum. Česky je tento drobný, sladce vonící kvítek nazýván slizoplodem. Opravdu netuším, nakolik se podílel na výsledném vyznění vůně, ale musím říci, že se prostě povedla. Osmdesátková vůně (z r. 1988) se vším všudy! Trochu mi připomněla tehdejší módu – ramena hráče amerického fotbalu, mrkváče, lesk, třpyt, a to všechno korunováno účesem ve stylu Ludvíka XIV. – a neříkejte, že jste to nenosily(i)! Srovnám-li tento parfém s nedávno testovanou Ysatis, najdu mnoho společného. Knowing bych označila za spíše chypre než květinovou, je ostřejší, kořeněnější (snad i pálivější). V začátku ucítíte nezbytné aldehydy a větvičník – a ten má tedy grády! Předpokládám, že od doby vzniku prošla vůně reformulací, a potom si opravdu nedovedu představit údernost výše zmíněné složky v původní verzi!? I další ingredience prostě štípou v nose – nálož mimózy, pačuli a dalšího koření (bobkový list!). Živočišna se moc obávat nemusíte – jeho závany začnou po několika desítkách minut obrušovat hrany, vůni v této fázi vnímám jako hladkou, vetřenou do pokožky. Zatímco Ysatis byla nejsladší v prvních minutách, Knowing to má naopak. Sladkost přichází v závěru – švestka ve spojení s ostatními přísadami ve mně vyvolává vzpomínky na koláče, které každoročně koncem léta peču. A švestičky mám z naší zahrádky :mrgreen: !