Má představa (vycházející z názvu vůně) byla diametrálně odlišná od skutečnosti. Představovala jsem si slunečné, rozjásané pomeranče/mandarinky, červené růže a temperamentní živočišno - jako když zralá, ale krásná a smyslná žena, právě dotančila flamenco, ještě stále v závěrečné póze, o překot dýchá a srdci jí může vyskočit z hruďi. Jo, tumáš čerte kropáč… nesladký pomeranč se mísí s růží na pižmovém základě. Pomerančově nahořklý citrusový tón se ale velmi rychle vytrácí a zůstává na Rosinku nezvykle těžký, až téměř pudrovitý obláček vznášející se nízko při zemi. Ať mácháte rukama sebevíc, abyste ho rozehnala, vždy se vrátí do původního teritoria a nerušeně se nadnáší dál, jako by se vlastně ani nic nestalo. Celkový dojem je klidný a spíše hřejivější, proto se mi jeví spíše jako podzimní vůně (poklidné babí léto nebo naopak pošmourné plískanice, ty by dovedla příjemně proútulnit). Vůně je rozhodně jedna z těch podařenějších, co LPdR nabízí, bohužel se zdá, že již nebude nabízena (na oficiálním webu výrobce už o ní není ani zmínka).