Blond parfémy mají v mém srdci zvláštní místo, znám je jako nadčasoové, prudce elegantní a oboupohlavní. Zářným příkladem budiž Tabac Blond, tabákovo-kadidlová vůně číslo jedna a Bois Blond, ambrovo-dřevitá krasavice s takřka nadpozemskou výdrží.
Je mi ctí, že k těmto svého druhu klasickým vůním můžu počítat i Blond semiš.
Začátek by mě skoro porazil.
Kořeněná meruňka? Tahle meruňka nemá s tou v Jeux de Peau lautr nic společnýho, okamžitě jsem si vybavila mandarinku z pekla v Mandarine Mandarin blahé paměti). Tak už to bejvá, pokud najdete v lutenskách ovoce, můžete se vsadit, že to nebudou jahůdky z pohádky O dvanácti měsíčkách, ale otrávený jablko ze Sněhurky. Lutensovo ovoce přirozeně inklinuje k temné straně Síly, a to je pro mě také jeho jediná akceptovatelná forma. Červený bobule? Žádnej rybízek, pěkně trpkej hloh.
Kožená kožená kožená! Dejte k ní špetku kosatce, heliotropu a ambry a máte z toho semiš jak vyšitej, takovej ten s delšími vlásky, když ho pohladíte proti, změní barvu.
To je taky to, co mě na Daim Blond baví nejvíc: jako by se neustále uhlazovala z jedný strany na druhou, pokaždý objevím novej valér, novou souvislost, novej detail.
Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale takovouhle blondifikaci podstoupím čas od času navýsost ráda.