Já snad začnu mít ráda i tu skořici. A právě tou začínáme. Skořicí nesladkou verze Rousse 1.1, do který k mýmu neskonalýmu překvapení bez mrknutí oka vtrhne jogurtovej tón Musc Maori. Tak bacha. Jogurtová Milka se skořicí zavání průšvihem, a to připouštím, že proti gurmánkám jsem se nikdy zvlášť nevymezovala. V pravou chvíli se naštěstí objevuje vanilka a ta kupodivu pořádně zamíchá kartama. Není to ještě sladší! Je to nejhladší sameťáček. Lehce exekutivní ambra přivře skořici kyslík a už mám konečně pocit, že tohle má důvod jmenovat se Musc. Ne tak Ravageur! Tohle není žádná pecka, je to jemnost sama. Ale to neznamená, že není cítit. Ona se prosazuje nenápadně, ale neuniknete jí. A přesně tohle je atribut nikovýho mistrovství. Nic netrčí, nic není navíc, neřve, ale moc dobře o ní víte. Uhlazená, úplně přesně sladká, tělová, intimní, hravá. Nikovka jako řemen.