Dle názvu bych čekala nějakou krvavou Drákulovu nevěstu či ženskou obdobu Atilly, zvaného Bič boží. Protikladem „barbarská“ je kultivovaná, ale ani to k této krásně uchopené růži nesedí. Ona si totiž s vámi zcela nezakrytě pohrává, laškuje s vámi, svádí vás, a když už si myslíte, že jste objevili, v čem spočívá její kouzlo, proklouzne vám mezi nosními dírkami.
Na úvod se představí svěže nakyslá růže s aldehydovým popostrčením. Aldehydy pro mě vykouzlí iluzi čerstvě posekané trávy s medovým doprovodem, Nedávno jsem v souvislosti s jinou vůní rozebírala med – zde přítomný je pro změnu angreštový. Znáte vůni právě upečeného kynutého koláče z angreštu, hojně zasypaného drobenkou? Podobný med mám i v Soir de Lune od Sisley (ale tam je i trocha desinfekce nebo na koláč přišlo i pár bobulí černého rybízu). Čekám, jak se projeví spolupráce dvou uváděných růží (bulharské a turecké), ale popravdě řečeno tam prostě cítím krásnou pikantní růži. Postupem času rozkvétá, vyprchávají úvodní vibrace a vůně získává zemitější (pačuli) a kořeněnější (pískavice) hloubku. Pískavice je vůbec zvláštní koření. Vzpomeňte si, jak voní masové směsi, které jste ochutnali kdekoliv na Balkánu. Všechny ty čevabčiči a šašliky, džuveče a musaky. Tu specifickou chuť jim dala směs koření zvaná čubrica, jejíž součástí jsou právě semena pískavice alias řeckého sena. Vůně této jednoleté byliny je natolik nezaměnitelná, že i (nejen) díky ní získává tento parfém svůj typický šaramantní dojezd– trocha lehké koketérie, špetka erotického dusna, deset centimetrů čtverečních zpocené kůže.
Proto odpusťte, nemohu jinak – Rose Barbare je prostě k sežrání! :mrgreen: