Myš domácí, která se rozhodla vyrazit do velkého světa. Řádně si prokartáčovala kožich, decentně se napudrovala, nanesla křiklavě rudou rtěnku a nahodila zánovní křivák. Přesunula se do nejbližšího báru (cestou párkrát potáhla z cigárka, když je teď v hospodách ten zákaz kouření …) nenuceně přehodila nožku přes nožku – to aby vynikly semišové mušketýrky – zhodnotila místní elitu a začala cíleně házet očkama.
Ať mi nikdo neříká, že vůně nemůže být barevná! Tenhle Fordův Semiš není Bílý – je šedohnědý, jednoznačně myší. Čisté živočišno se vůní proplétá od začátku – nejprve ho doprovází čajově bylinný nádech, ten po zhruba hodině vystřídá (ale spíš doplní) květinový, mírně umělohmotný a lehce popelníkový tón, a nakonec se parfém řádně protočí v balzamickém oblaku pryskyřic a dřev. Místní semiš dokáže být současně kmínově nakyslý i pudrově nasládlý, trochu zpocený i čerstvě vykoupaný. Pět, šest i více hodin se necháte překvapovat, váháte a podléháte, trnete, kam to povede, až usoudíte, že přesně tohle byste chtěli a potřebovali.
Nedávno jsem četla článek, kde se jistá odbornice vyjadřovala k niche vůním. Prý zaručeně přírodní jedinečné ingredience (když tam cítíte fialku, určitě tam tato květinka bude, nikdo na vás žádnou chemickou boudu neušil), výroba domácká (nejlépe na koleni) a jako bonus příběh ….. Hezky se to čte, o poznání hůře se tomu uvěří. Debata, které značky a vůně do toho „výklenku“ opravdu patří a které je nutno vyvrhnout do kalných a zprofanovaných mainstreamových vod, by jistě byla bouřlivá … a nekonečná. Věřím, že Fordův Bílý Semiš by prošel i tím nejhustším sítem.
Další (trochu pikantně nekorektní
) podrobnosti a diskuzi týkající se vůně najdete ve vláknu .