Datura Noir aneb Jak jsem nedojela do Bradavic
Překvapení nad překvapení. Dle názvu jsem očekávala něco temného ve stylu profesorky Minervy Mc Gonagallové , ale místo do Školy čar a kouzel jsem z londýnského nástupiště 9 a ¾ dojela pravděpodobně na natáčení druhého dílu filmu 9 a 1/2 týdne .
Začátek je mírně olejovitý (a nemůžu si pomoci, cítila jsem tam tu lokomotivu i koleje). Lehčí citrusové tóny přijdou vzápětí, ale brzy je zavalí hutná květinová směska. Odsouhlasím všechno (růži, fialku, jasmín), vyzdvihla bych úlohu tuberózy. Je namočená v čerstvém kokosovém mléku s kapkou mandlového likéru a zalitá lákem z medu a vosku, je těžká, svůdná, harémová, ale krásná. Není to bolehlav, zásluhu na tom má zcela určitě lehčí dřevitý atak, kterého jsem se dočkala asi tak po hodině. Pižmo zaznamenávám pouze okrajově a vanilku téměř vůbec – pouhý závan nasládlého prachu.
V dnešním chladném dni mi vůně nesmírně sedla, i když jsem se tajemného nočního durmanu nedočkala. Krásně se rozvoněla při přechodu do tepla, proto bych si ji dovedla představit i v létě. Pochopitelně nikoliv v doprovodu batohu a trekových sandálů.
. Tady je to naopak. Do sladké morušovo-mandarinkové marmelády je přidaná stopa bergamotu, který tu sladkost vyvažuje a dělá „jedlejší“; náznak slupek mandlí zase zajímavější. Možná tam cítím i trochu hořkosti z grepu, nevím. Je to nekomplikovaná, velmi příjemná vůně se střední až slabší výdrží.