Čirou náhodou jsem se stala majitelkou vzorku tohoto skvostu. A divím se, a hned tak se divit nepřestanu! Jak je možné, že o tuto krásku tady, v zemi parfémových znalců, odborníků, sběratelů atd. atd., není větší zájem?! Všechny obdivovatelky a všichni uctívači chypré, zpozorněte! Vůně, narozená už koncem 20. let minulého století, je naprostou klasikou, jedinečnou starou školou v tom nejlepším slova smyslu. Úplně vidím, jak nakráčí někam do současné parfumérie, zpráská pohledem vystavené vodičky, paralyzuje prodavačky a jako bonus rozpláče ochranku.
Ihned po nástřiku na mě vyskočily složky uváděné v srdci a základu – představuje se jako jedna z nejživočišnějších větvičníkových vůní, které jsem testovala. Aldehydů je tady plná náruč, ale jsou vůně mnohem mýdlovější. Po zhruba půl hodině pustí pižmo a spol. ke slovu trochu bergamotové kyselosti, něco bylinné hořkosti (list šalvěje? – budiž), delší dobu je drtí a válcuje, a teprve když se dostatečně vysílí, mají šanci prodrat se na světlo bóží i další složky – z květin bych vyzdvihla jasmín, mírný závan sladkosti si připíše nejspíše santal. Vůně je spíše vlhká, intenzitu i po několika hodinách mohu označit za nadprůměrnou a musím jí přiznat snahu ovonět i mé okolí.
K jaké známější (a mnou testované vůni) bych ji připodobnila? Nejvíce se nabízí Knowing, jistou podobnost bych viděla i v Balmain de Balmain a snad i v Sung. Ale bohužel špatná zpráva na závěr – testovaná vůně je téměř nesehnatelná!