Jednoho dne se vládci pekel zazdálo, že v jeho příbytku je nějak čisto, uklizeno a vyvětráno. Pod nejočouzenější kotel proto nakázal nanosit větve čerstvé borovice, a když to začalo pořádně fajrovat, vsypal do kotlíku pytel písku. Bublalo to, prskalo a čadilo, Lucifer nic nedbal a přidával zázvor, bazalku (co kuchař nespotřeboval na pizzu), kuličky černého pepře, trochu zvětralou feferonku. Hmota se připalovala, zlomenou vařečku z citrusového dřeva brzy nahradila masivnější cedrová. Jiskry létaly do všech stran, ale čpělo to náramně pekelně. Vařící hmotu přelil do kožených měchů a občas ji promíchal kopytem. Vonělo to čím dál tím lépe, a proto není divu, že se v nejvyšším pekelníkovi probudil obchodnický duch. Tom Ford po přečtení SMSky chvíli váhal, ale protože je ze zásady pro každou špatnost, hmotu odkoupil. A tak vznikla Sahara Noir …
Vůně zpočátku tak intenzivní, že jsem chvíli po nástřiku přemýšlela, jestli jsem se nespletla a nepolila se třeba worcestrovou omáčkou. Pak jsem si asi deset minut říkala, že co je moc, to je příliš. V dalších fázích jsem začala uznale mručet, a teď, po více než třech hodinách, nemohu odtrhnout nos od zápěstí. Peklo se zklidnilo, santalově zesládlo, ba dokonce nepatrně bergamotově zmýdlovatělo. Vůni bych možná nechala nosit spíše muže, ale rozhodně neříkám, že slabšímu pohlaví je přístup k tomuto skvostu zapovězen.
od 1459 do 2230 Kč
- 95 hodnocení 2 recenze

