Jak přeložit název? Ylangová sprška? Prosím přítomné znalce francouzštiny, aby se laskavě vyjádřili.
Parfém spatřil světlo světa poměrně nedávno, r. 2019, ale hned od prvních tónů mi bylo jasné, že se tvůrce (Thierry Wasser) inspiroval nedávnou i dávnější produkcí značky. Mahora (2000), Jardins de Bagatelle (1983), Chamade (1969) – na tyhle vůně jsem si okamžitě vzpomněla. A pak také na ještě starší Liu (1929) a trošku i na Pětku od konkurence. Tím naznačuji, koho by vůně mohla oslovit. Cílovou skupinou rozhodně nebudou milovnice (či milovníci – vůně je unisex) současných plytkých ovocných slazenek, pouťových juchokvětinovek a podobných produktů. Tenhle parfém chce čas, styl, cit a noblesu. A potom klidně i k džínám.
O začátku jsem se už zmínila – intenzivní sprška, ve které už ylang najdete. Nahořkle bergamotový a s notnou dávkou slanosti. Nikoliv té mořské – nestudí, není vlhká a nepřináší odér mokrých řas a písku. Zdejší sůl už odvál vítr kamsi do vnitrozemí, popohnalo ji slunce a po cestě se k ní přidaly kytky rostoucí v úvozech a na polích, letním žárem sežehnutá tráva a vyschlá zem. Přesto vůně zůstává hladká, hebká a vlastně i chladivá. Ylang po většinu času dominuje, postupně splývá s (karafiátkovým) hřebíčkem a santalem. Opatrným, nederoucím se kupředu, rozvážným a decentním. A pak je tu vanilka – nepostradatelná, nedostižná, tropické kraje evokující, nasládlá, s téměř nepostřehnutelným ovocným nádechem. (Ano, já, známý odmítač a kritik vanilky na tu zdejší pěji ódy!)
Parfém se může pochlubit poměrně dobrou výdrží (7 i více hodin) a především ve své střední fázi jde dost do prostoru. Řekla bych, že je to vůně, která potřebuje slunce, nikoliv však nutně teplo. Letní večery, slunečné dny babího léta (bude letos?), možná i ostré paprsky slunce zimního.