Po opětovném porovnávání obou verzí musím uznat: tím, co nové verzi LPRN 2012 škodí, je ta řvavá sytá trešeň a zesílené čajové aroma, nikoliv lékořice, ačkoliv takový Octavian tvrdí, že díky tomu je nová LPRN měkčí a zakulacenější - no, ehm :twisted: . Vlastně toto je jedna z mála lékořic, která na mně narozdíl od té v Lolitkách negumovatí.
Je to teplý mandlový moučník, zpočátku přelitý citronovou šťávou. Po jejím vyprchání ho postrouháme lékořicí, ta však vůbec není připálená, naopak je příjemně tlumeně sladká a vůni propůjčuje pudrový/prachový nádech, jak byste to spíš čekali od skořice, ovšem spolu s vůní čerstvě uvařeného černého čaje, nesoucí se ke mně tentokrát jen z povzdálí nezapomenou vůni dodat jemný odstín noir. Obojí zároveň vůni překvapivě přitáhne k tělu jako kašmírová šála, jíž se chcete v zimě zahřát.
Nakonec tedy nezbývá, než se do moučníku zakousnout a zjistit, že uvnitř ukrývá krémovou vanilkovou náplň. Z kategorie gurmánských počinů od Guerlaina je to tedy sice pořád těžší, ale při správné náladě velmi dobře stravitelný zákusek.